Historie města Paříž začala na ostrově Ile de la Cité

Na tomto ostrově na Seině, v samém středu budoucího města, dnes v jeho nejstarší části, budovali své sídlo už Keltové ve 2. století př. n. l.; budoval je tu kmen Parisiů (takže už správně tušíte, odkud pochází francouzský název dnešní Paříže Paris). A Římané z něj vytvořili správní centrum. Každý břeh řeky Seiny má přitom kupodivu jiné přírodní podmínky, čehož si všimli už i Římané a proto osídlili především pevnější levý břeh, zatímco bažinatý břeh pravý začali postupně vysušovat a obydlovat lidé až ve století pátém.

Ile de la Cité spojují s břehy mosty, z nichž nejstarší a nejdelší je Pont Neuf, vybudovaný v letech 1587 až 1604. Původní galská vodní pevnost nesla jméno Lutetia, v roce 52 ji ovšem dobyla Caesarova vojska. Časem se z vojenské pevnosti stalo obchodní středisko jménem Lutetia Parisiorum.

K největší proměně ostrova ale došlo ve druhé polovině 19. století, tehdy byly strženy středověké čtvrtě, byl proražen bulvár du Palais. Bulvár je vlastně velmi širokou, výstavní, pro pohyb velmi pohodlnou ulicí. A bulvár je i jedno z mnoha slov, které vyslala francouzština do světa... Bulvár du Palais je místy až desetkrát širší než původní komunikace. Některé budovy v ní byly přestavěny a rozšiřovány, například Justiční palác. Vznikly tu i mnohé nové rozlehlé administrativní budovy, například Policejní prefektura. Anebo soudní obchodní tribunál.

Uprostřed Seiny je jednak už zmíněný ostrov Ile de la Cité, který představuje prapůvodní kolébku Paříže, jednu z největších turistických atrakcí města, a jednak ostrov Ile Saint-Louis. Ten je pro změnu považován za klidnější část, spíše než turistům slouží Pařížanům. Vyhledávají ho kvůli příjemnému prostředí, tady se setkávají, tady si dávají schůzky, tady v místech mimo hlavní turistický mumraj.

Na počátku roku 1200, bylo to za panování krále Filipa II. Augusta, vyrostly v Paříži městské hradby. A jejich nejdůležitější baštou se stal Louvre, který byl přebudován na pevnost a později na královskou rezidenci.

Ovšem nebylo tomu tak nastálo, v polovině 14. století začal v těchto místech další mohutný stavební ruch, městské hradby byly rozšiřovány na severním okraji. Tomuto druhému prstenci opevnění z doby vlády Karla V. z dynastie Valois odpovídá dnes úsek bulváru od Seiny přes náměstí Place de la Bastill a Place de la Republique až po Poste St-Denis.

Můžeme si i v mapách všimnout, že se Paříž zatím rozrůstá do kruhu. Nebylo tomu tak ale vždy. Zlom přišel s výstavbou zámku – královských Tuilerií, a to ve druhé polovině 16. století. Město se tak rozrůstalo hlavně do západní části. Tuto tendenci pak následoval v půli 17. století budovaný Champs-Elysées, tedy ten úžasný, prostorný, široký hlavní pařížský bulvár, Elysejská pole, směřující z vnitřního města směrem na západ. Pak se do výstavby nových budov vložil také král Slunce Ludvík XIV., když nechal postavit rozsáhlý komplex Invalidovny. Celá tato čtvrť na obou březích Seiny byla natolik atraktivní, že se brzy stala sídlem privilegovaných vrstev společnosti, především šlechty a bohatých měšťanů.