Lucemburská zahrada

Směle můžeme říct, že Jardin du Luxembourg, je zeleným rájem Paříže. Na jejich 25 hektarech je největším skvostem Fontána Medicejských. Z 19. století pochází zdejší pomník malíře Eugéna Delacroixe a socha sv. Jenovéfy, patronky Paříže.

Je to místo, kam Pařížané chodí velmi rádi. Zdejší dětské hřiště bývá stále plné, velmi příjemně se dá posedět v zahradní kavárně, je tu i hudební podium, nabízejí se tenisová hřiště, loutkové divadlo. A o poledních přestávkách je Lucemburská zahrada plná studentů z nedalekých fakult. Chodci se tu potkávají se šachisty nebo s hráči pétanque. A často narazíte i na francouzského senátora. Zdejší Lucemburský palác je totiž sídlem senátu.

Historii toho paláce nelze přeskočit bez zmínky, je více než poučná. Lucemburský palác se začal stavět roku 1611 jako vdovské sídlo Marie Medicejské poté, co byl král Jindřich IV. v roce 1610 zavražděn. Ještě dříve než stavba začala, poslala královská vdova architekta Salomon de Brosse do Florencie a nakázala mu, aby tam studoval palác Pitti a také park Boboli. Jak si přála, architekt splnil. Ale Marie Medicejská se ze své rezidence dlouho neradovala, podlehla v zápase s kardinálem Richelieuem, zemřela roku 1642 prakticky v chudobě, v zatrpklosti. Navíc – v německém Kolíně nad Rýnem. Kardinál Richelieu Marii natolik nenáviděl, že mu nedala spát ani poté, co umřela, ničil jakoukoliv památku na ni. Zdejšímu paláci se už nesmělo říkat Medicejský, byl pojmenován podle předešlého vlastníka, lucemburského vévody. Jméno nešťastné královny – vdovy tak dnes v tomto koutu Paříže nese vlastně jenom Rubensův cyklus obrazů. Ale ten už je vystaven zase v Louvru. Dřív byl zdejší součástí Medicejského – Lucemburského paláce. A jméno smutné královny najdeme ještě na kašně – kašna de Medici. V její vodě plyne čas ke smíření, snad i paní Kateřině a panu kardinálovi...