Vítězný oblouk

Napoleon Bonaparte nechal tento 50 metrů vysoký oblouk zvaný celým jménem Arc de Triomphe de l'Étoile, Vítězný oblouk, postavit na znamení své moci a vítězství svých armád v mnohých bitvách. Postranní části oblouku jsou zdobeny dvoumetrovými sochami na památku Velké armády. Triumfální oblouk se stal místem velkých národních slavností i pohřbů. Samotného císaře pak mrtvého pronesli branou oblouku v roce 1840, během pohřebních slavností, když ho nesli do Invalidovny.

Poslední pocty se na slavnosti pod Vítězným obloukem dostalo například francouzskému básníku a spisovateli, autoru Bídníků Victoru Hugovi, když tu byl v roce 1885 na jednu noc vystaven v rakvi, dne 26. srpna 1944 tady oslavili Francouzi v čele s generálem de Gaullem osvobození. Každoročně, prakticky už po staletí, před Vítězným obloukem dojíždí peloton slavné cyklistické Tour de France. Závěrečnou, světem nejsledovanější etapu Tour tady vyhrál na kole roku 2000 český sprinter Ján Svorada, v týmu po boku slavného Američana Lance Armstronga tu triumfoval další Čech Pavel Padrnos.

Vítězný oblouk stojí na západním konci slavného pařížského bulváru Avenue des Champs-Elysées.uprostřed náměstí Charles de Gaulla. První stavební práce začaly na Triumfálním oblouku roku 1806 (rok po bitvě u Slavkova), poslední byly dokončeny v roce 1836. Stavělo se celých třicet let. Od oblouku se paprskovitě rozbíhá do všech směrů dvanáct širokých tříd. Pod Vítězným obloukem se turisté zastavují u Památníku Neznámého vojáka (Le soldat inconnu), který zde byl slavnostně pohřben 11. listopadu 1920. A právě od té doby slouží oblouk také jako národní pomník všech Francouzů, padlých v mnoha válkách po světě.

I tady nás naštěstí dnes čeká především příjemné posezení. Na vyhlídkové terase. Aniž bychom přeháněli, očekávejte, že nabídne velkolepý pohled, v ose tu spatříte Louvr, pak Náměstí svornosti (Place de la Concorde) a moderní, často architektonicky provokující už zmíněnou pařížskou čtvrť La Défence.