Na co byste neměli zapomenout v Benátkách
Kudy do Benátek
V Benátkách se chodí buď pěšky anebo se jezdí po Canale Grande, který je nejvytíženější dopravní tepnou ve městě. Vozí se po něm všechno – lidé, nábytek, stavební materiál, potraviny… prostě všechno.
Autem se do Benátek dostanete z Mestre přes dálniční most. Nejdál jak to jenom jde, ale dojedete jen k náměstí Piazzale Roma, kde je velké několikapodlažní placené parkoviště. Když přijdete do Benátek vlakem, pak vás hned před budovou čekají lodní taxíky, anebo se zase můžete do města vydat už jenom pěšky.
Procházka městem Bentáky
Do Benátek se dostaneme autem, autobusem, vlakem, lodí nebo letadlem, ale jen k jeho branám. Ať tedy přijedeme jakkoliv, vždy mu musíme vyjít vstříc pěšky anebo lodí, jakousi lodní tramvají z přístavu Punta Sabbioni, anebo nastoupit na kterékoliv stanici ve městě. Za zpáteční jízdenku do Benátek a do přístavu zaplatíte 6 eur, plavba trvá asi čtyřicet pět minut. Doporučujeme ale, abyste podnikli alespoň jednu cestu pěšky. Jinak byste přišli o jedinečnou atmosféru Benátek. Nejčastěji turisté volí cestu pěšky tam, tedy benátskými uličkami na náměstí sv. Marka, odkud se pak vydají lodní tramvají zpět.
Doprava v Benátkách je vůbec jednou z jeho úžasných atrakcí. Můžete si zvolit i cestu vodním taxíkem, jehož stanoviště najdete téměř na každém kroku, anebo gondolou, tou typickou benátskou dlouhou a špičatou vodní kolébku, jíž bravurně dokáže vést po vodě zručný, fešný, veselý, zpěvný, hovorný a urostlý gondoliér v pruhovaném tričku a ve slamáčku. A pokud se necháte svést, pak byste jistě tento výčet jeho vlastností dokázali ještě doplnit. Gondoly zdobí barevné střapce, starobylé židličky pro turisty jsou vystlané barevnými polštářky.
Gondola
Gondola, jeden ze symbolů Benátek, je úzká a lehká lodice asi 9 m dlouhá, jíž se užívá se výlučně v Benátkách a také výlučně k plavbě kanály. Je neobyčejně ladná, její přední část je vyzvednuta do tvaru labutího hrdla a železem okována na způsob sekyry; ve středu je klenutá stříška, tak zvaná felza, která se dá sejmout. Pod ní sedí cestovatelé; veslaři, tedy po benátsku gondolieři, jsou buď dva, jeden vzadu, druhý vpředu, nebo jen jeden vzadu. Veslují neobyčejně rychle a turista musí jen v duchu smeknout na jeho šikovností a obratností. V době rozkvětu Benátek bývaly felzy některých gondol zařízeny s neobyčejným přepychem, ostatně také v současnosti v době festivalů a slavností si gondoliéři svoje gondoly vyšperkují neobyčejně okázale a vkusně. Možná by se někomu mohlo zdát, že černá barva gondol nekoresponduje s veselostí, která jejich plavbu provází. Je to ale zvyk, už od 15. století se gondoly natírají na černo. Vyrobit gondolu trvá až rok a jejich výrobci jsou sdruženi v cechu.
Náměstí svatého Marka
Všichni míří na náměstí svatého Marka, je to centrum historické části města, doslova meta, které chce každý dosáhnout. A tak se řeka turistů valí benátskými uličkami, tu se jich pár zastaví u rybího stánku, někdy u zeleniny a ovoce, jindy zase v butiku nebo v suvenýrech a u zmrzliny neomylně vedena tabulkami s označením Piazza san Marco.
Náměstí upoutá především svojí rozlohou, atmosférou, kterou jakoby každý chtěl vmáčknout i do svých fotoaparátů a kamer. Je výhodné zajít si nejdříve do zdejšího informačního centra a koupit si podrobnou mapu Benátek. Vzhledem k jejich členitosti se vám bude rozhodně hodit. Zaplatíte za ni asi necelé tři eura. Atmosféru náměstí ještě dokreslují zahrádky restaurací, u mnohých z nich hrají na pódiu v býlích fracích oblečení muzikanti třeba jazz anebo ty nejtklivější romantické melodie.
Pokud byste si chtěli něco na náměstí koupit, pak počítejte s tím, že tady zaplatíte za cokoliv mnohonásobně vyšší částku, než kdekoliv jinde v Benátkách nebo v Itálii vůbec. Ale dopřejte si to pochutnání. Pizzu a špagety, to samozřejmě, ale také italská kávička nemá konkurenci, třeba takové kafé latte, nebo lahodný croasan s úžasnou chutí s nejrůznějšími náplněmi. A samozřejmě nezapomeňte na zmrzlinu, ta je absolutně jedinečná, s neopakovatelnou chutí. Ať si dáte cokoliv, určitě nebude těch peněz litovat, dostanete kvalitu, a s úsměvem případně i s nějakou průpovídkou.
Chrám sv. Marka
To, co uchvátí turistu na náměstí sv. Marka je především velkolepý Chrám sv. Marka. Ten původní byl na tomto místě postaven už v roce 830, ten současný je už třetí zdejší stavbou, jeden totiž vyhořel a druhý byl stržen. Fasádu zdobí mozaiky a reliéfy, nad hlavním vchodem se vypínají čtyři pozlacení koně sv. Marka a o kousek výš je jeho socha s anděli. Baziliku zdobí pět mohutných kopulí a mozaika ze 13. století.
Také interiér chrámu bere dech, čtyři tisíce metrů čtverečních je pokryto zlatou mozaikou, je tu také drahokamy posetý oltář Pala d Óro, zlatý přenosný oltář. Je to částečně benátská a částečně byzantská zlatnická práce z roku 976. Povrch je tvořen safíry, smaragdy, granáty, rubíny a perlami. Zlatý oltář bývá nezřídka označován jako nejvzácnější poklad v bazilice.
Chrám sv. Marka je nejvýznamnější budovou Benátek a také jejich duchovním centrem. Bazilika dříve sloužila k obřadům při jmenování dóžat. Původně to byla kaplička pro dóžata, ovšem její význam vzrostl tehdy, když se Benátčané v Alexandrii v roce 829 zmocnili ostatků sv. Marka, který se tak stal patronem města. Uložení jeho ostatků do baziliky znamenalo její rozsáhlou modernizaci, přesto si zachovala charakteristický vzhled byzantského kostela. Koncem 11. století byla vysvěcena a stala se oficiálním státním chrámem, což v praxi znamenalo, že se na jejím vnitřním vybavení se museli podle zákona podílet všichni obyvatelé Benátek. Například také každá loď vracející se do přístavu musela přivézt do chrámu nějaký dar. Jen díky takové prozíravosti někdejších vládců Benátek můžeme dnes obdivovat její bohatost. V průběhu 15. a 16. století byla bazilika doplněna o další výzdobu, o oltář, křtitelnici.
Pokud se sem vypravíte, pak počítejte s tím, že vcházíte do kostela, a tak je třeba mít zakrytá ramena a kolena, a že si zavazadla odložíte ve zdejší úschovně.
Zvonice Campanile di San Marco
První zmínky o stavbě zvonice spadají až do 9. století. Kampanila sahá přesně do výšky 98,6 m a díky své pozlacené špici sloužila v minulosti také jako orientační bod pro lodě na moři, a také pro obyvatele města, její zvony se rozezněly vždycky, když bylo třeba informovat Benátčany o hlavních událostech ve městě včetně vyhlášení poplachu.
Podívat se na Benátky z ptačí perspektivy nabízí téměř sto metrů vysoká Zvonice – Campanile di San Marco. Za 6 eur se dostanete výtahem na vrchol vyhlídkové věže, odtud máte celé město jako na dlani a pokud už máte po ruce mapu Benátek, pak se dokážete přesně orientovat i při pohledu na okolní ostrovy. Tak nádhernou podívanou si ovšem musí turiosta zasloužit. Než se vám podaří dostat se do výtahu, je totiž třeba vystát mnohdy až několik desítek metrů dlouhou frontu. Ale těch pár desítek minut rozhodně stojí za to pokochání.
Na náměstí se ještě můžete podívat na renesanční orloj Torre dell'Orologi, který byl postaven už v 15. století. Zajímavostí je, že zlacené hodiny zobrazují čas, fáze měsíce i zvěrokruh. Každičkou hodinu odbíjejí na věži dvě bronzové sochy. Hodiny byly původně vyrobeny pro potřeby mořeplavců.
Dva sloupy na nábřeží mezi Dóžecím palácem a knihovnou jsou z 12. století. Na jednom z nich stojí okřídlený lev, symbol Benátek. Odtud se otevírá krásný výhled na lagunu a ostrov San Giorgio Magiore se známým kostelem od slavného renesančního architekta Palladia.
Mostu vzdechů - Ponte degli Sospiri
Když zabočíte z náměstí sv. Marka směrem k přístavišti, pak se nutně musíte zastavit u Mostu vzdechů - Ponte degli Sospiri, který vede z Dóžecího paláce do věznice. Přes tento most byli odsouzenci přiváděni k soudu, který velmi často vyřkl velmi nemilosrdný a tvrdý trest.
Zdejší vězení bylo postaveno mezi lety 1563 až 1614. Nejvíce obávané byly mezi vězni, tak zvané olověné komory, což byly malé úzké cely těsně pod olověnou střechou, které se zejména v období horkého léta proměňovaly v rozžhavené pece. Vězení bylo spojeno s Dóžecím palácem, kde sídlily soudy.
Dóžecí palác
Dóžecí palác - Palazzo Ducale, tato rozsáhlá budova jakoby splývala s bazilikou sv. Marka. Palác sloužil od 12. století nejen jako sídlo dóžete, ale také jako vládní sídlo za dob Republiky, dále jako sídlo státních úředníků a soudů.
Dóžecí palác byl původně postaven jako hrad v 9. století a stejně jako bazilika sv. Marka prošel v průběhu dějin několika rekonstrukcemi. Sídlem dóžete se tato stavba stala díky dóžeti jménem Sebestiano Ziani, také Velké a Malé rady a soudu.
V současné době je Dóžecí palác využíván především pro nejrůznější výstavy a je sídlem benátských ekologických společností a architektů.
Benátčané ve svém městě
Až si unaveni po celodenní chůzí sednete do některé z typických kavárniček, abyste si utřídili dojmy a vstřebali zážitky, zkuste se také porozhlédnout kolem sebe po tom normálním všedním životě města a jeho obyvatel. Je jako každý jiný, jen je ilustrován desetitisíci turisty, kteří denně procházejí jeho uličkami a mořem, které ho oblévá. I zdejší lidé chodí nakupovat, do práce, děti do školy. A přizpůsobují se svým podmínkám, podmínkám výjimečného města. Třeba vysoko v oknech s dřevěnými žaluziemi pěstují nespočet květin, současně v nich plápolá prádlo, zavěšené díky dokonalému systému šňůr přes kanál, od domu k domu.
Galerie a muzea
S klidem můžeme říct, že Benátky jsou jedno muzeum, i tak se ale sluší si několik těch, které chrání umělecké sbírky představit.
Gallerie dell'Accademia, galkerie světového jména, v níž je nejdůležitější a nejúplnější sbírka umění v Benátkách od 12. do 18. století.
Galleria Franchetti – Ca'd'Oro, tedy Zlatý dům. Je výstavný gotický palác, kolem kterého zcela jistě pojedete, pokud se vydáte po kanálu lodí. Sídlí zde muzeum, ve kterém můžete vidět, jak vypadal benátský palác 15. století.
Guggenheim Collection, zde je jedna z nejznámějších sbírek umění v Benátkách, kterou nashromáždila americká milionářka Peggy Guggenheimovou.
Museo d'Arte Moderna, obsahuje umění po roce 1850 od italských, ale také zahraničních umělců.
Biblioteca nazionale Marciana, je to knihovna sv. Marka z roku 1537 a představuje sbírku starých tisků a rukopisů, ale také obrazy od Tiziana v překrásném renesančním sále.
