Je přímo nutné rezervovat si dostatek času na tohle nejstarší evropské muzeum – galerii. Žádné jen tak zběžné prohlédnutí, to byste přišli o zcela jedinečné zážitky. Tady totiž máte celou Florencii jako na dlani, tedy její historii, její osobnosti, její architekturu. Je to dokonalá učebnice kvetoucího města v uměleckých dílech výjimečné hodnoty.
Navíc sama budova je architektonickým skvostem, jedinečnou součástí města. Bez Uffizi by nebyla Florencie Florencií! Stavbu paláce zahájil architekt Giorgio Vasari, podle jeho nákresů ji později dokončovali architekti Alfonso Parigi a Bernardo Buonotalenti. Postavili elegantní dvoukřídlou budovu, kterou zdobí dórské sloupy a arkády obrácené k řece Arno. Na straně náměstí Signorie je stavba otevřená, na straně přiléhající k nábřeží Arna jsou obě křídla spojena v prvním a druhém poschodí průchody. Na nádvoří v arkádách ve výklencích jsou umístěny sochy, které představují významné muže Florencie a Toskánska. Kromě galerie dnes slouží budova také státnímu archivu, jehož sbírky tvoří také originály městských listin.
Galerie Uffizi je dnes tak mimořádnou turistickou atraktivitou Florencie, jako v Paříži Louvre, v St. Petěrburgu Ermitáž, v Amsterodamu Rijksmusseum. Samé světové perly!
V paláci Uffizi se sešli takřka všichni nejvýznamnější italští umělci, přesněji jejich díla. Skvostné jsou práce renesančních umělců – Botticelliho, Leonarda da Vinci, ale také vlámských a německých umělců své doby – Dürera, Memlinga, van der Weydena.
Florentskou školu 16. století tu zastupují práce Raffaela a Michelangela. Benátskou školu zase díla Belliniho, Lotta, Tiziana, Tintoretta. Kam oko pohlédne, všude velká jména historie umění...
A přitom palác Uffizi původně vůbec neměl být muzeem! Mělo to být sídlo třinácti úřadů, úředníků, pověřených správou Florentské republiky. Protože roku 1561 Cosimo I. Medicejský chtěl mít, naprosto pragmaticky, svoje úředníky poblíž svého sídla, pěkně pod kontrolou.
Za nejproslulejší dílo je v galerii Uffizi považován Botticelliho obraz Primavera. Ten vznikal kolem roku 1482, v době zlatého věku Lorenza Velkolepého. Původně tento obraz zdobil vilu rodiny Medicejských v Castellu nedaleko Florencie. Předpokládá se, že obraz byl inspirován básněmi Ovidia a Lucretia.
Ostatně i slovo uffizi znamená v italštině kancelář, oficínu. A tak byl jako Uffizi pojmenován celý palác. Palác – Kancelář... Jméno domu zůstalo, i když úředníky vystřídaly umělecké sbírky. Na chvíli, kdy se z úřednické budovy stala galerie, nemusela stavba čekat příliš dlouho. Následník Cosima I. Francesco Medicejský proměnil část kanceláří na paláce už v roce 1581, čímž dosáhl vzácného prvenství – vytvořit první umělecké muzeum v Evropě. Tři roky poté byla zbudována centrální muzejní místnost, nazvaná Tribuna. Důvod byl zcela nasnadě: Pyšní Medicejští chtěli mít důstojné místo k vystavení nejcennějších děl ze svých sbírek. A nezůstalo pak jen u jediné velké místnosti, s přibývajícími roky byly pro účely galerie přeměňovány další sály, dříve plné byrokratů. Budiž Medicejským vyseknuta i dnes poklona za takový skutek.
Francesco nebyl posledním pánem domu, jenž se raději kochal uměleckými sbírkami než úřadováním. I další z jeho rodu se přičinili na zdokonalování a zmnožování sbírek o cenné exponáty. Roku 1631 sem přibyla skvělá díla Tizianova a Leopoldo Medici, který se stal v roce 1667 kardinálem, se rozhodl, že položí základy budoucí, dnes už víme, že tuze proslavené, florenstké sbírce miniatur. Leopold byl člověkem velmi umělecky založeným. Dnes pochází více než třetina exponátů v Galerii Uffizi právě z jeho sbírek. Kromě miniatur je to například sbírka autoportrétů slavných malířů. Spolu s kresbami se staly základem Kabinetu kreseb a rytin.
Poslední potomek Medicejských Anna Maria Ludovica, falcká kurfiřtka, kterou rod Medicejských vymřel po přeslici roku 1743, zajistila prozíravě ve smlouvě „Patto di famiglia“, uzavřené s Lotrinskými, kteří vládli Florencii do roku 1859, že všechny umělecké sbírky paláce Uffizi zůstanou i v budoucnu majetkem státu. Musí sloužit veřejnosti a nesmí být přemístěny mimo území Florencie. Podmínky jsou plněny dodnes.
Další z rodu Medicejských jménem Cosimo III. obohatil galerii především o sbírku antických soch, o díla vlámských mistrů malby. A jiný medicejský milovník umění, Gian Gastone, se pro změnu ve století 18. pustil do takových stavebních úprav paláce Uffizi, že se do něho, například do nového Sálu medailí, vešla spousta dalších drahocenností. Konkrétně sbírka 30 tisíc medailí! A zcela prakticky Cosimo III. nechal přistavět i nové přístupové schodiště.
Galerie Uffizi je pro návštěvníky přístupná už od roku 1765. Vzhledem k tomu, že se sbírky během let rozšiřovaly, byly některé exponáty přemístěny i do jiných muzeí ve Florencii, například některé sochy do muzea Bargello, založeného roku 1864, a do muzea San Marco, zrozeného roku 1896.