Prohlídka a památky Florencie
Co symbolizuje dnešní Florencii především
Informační kanceláře
Na nádraží S. M. Novella, v pevnosti Fortezza Da Basso, na via Cavour, tam všude je garantovaně možné vyzvednout si seznam muzeí a plánek města.
Slavný most Ponte Vecchio, Michelangelova socha Davida, kostely a katedrály, které pamatují velké časy panování rodu Medicejských. Desítky sympatických kavárniček, romantických zákoutí, květinové zahrady nebo úchvatný pohled z návrší na město. Světově proslulá je i Galerie umění Uffizi, její sbírky obrazů renesančních umělců.
Tak se pojďme projít po tom úchvatném městě, ve kterém si na každém kroku podávají ruce především někdejší velcí renesanční umělci.
Starý most (Ponte Vecchio)
Slavnému mostu se třemi oblouky přes řeku Arno se žádný turista ve Florencii nevyhne, vždyť i kvůli němu vlastně do města míří! Už jsme řekli, že Florencie se rodila na břehu řeky, tam, kde bylo zapotřebí střežit důležitou obchodní cestu. Už dříve, než se roku 1345 zrodil Ponte Vecchio, stály na jeho místě dva mosty jiné, které sebral čas.
Po boku Starého mostu jsou dnes stejně jako ve středověku rozesety desítky krámků, nejčastěji jsou zlatnické. Je to kouzelně osobité místo, kde se vydávají k setkáním Florenťané, stejně tak k pokochání turisté. Poznáte je snadno – na rozdíl od domácích vybírají a nakupují suvenýry na památku.
Michelangelovo náměstí (Piazzale Michelangelo)
Právě odtud je především nádherný pohled na město. Na pevnost Forte di Belvedere, za kterou jsou rozlehlé florentské zahrady jménem Geiardino di Boboli. Na Ponte Vecchcio, na Galerii Uffizi.
Michelangelovo náměstí navrhl roku 1868 architekt Guiseppe Poggi jako velkou terasu, na níž umístil kopie Michelangelových soch. Samozřejmě ústřední postavou musí být Michelangelův David, kterého obklopují alegorické sochy. Zajímavost: Jejich originály zdobí medicejské hrobky v Nové Sakristii ve florentském kostele San Lorenzo.
Pohled na město je z Michelangelova náměstí takřka panoramatický. Takový, že se při něm lze pokochat i podívanou na dóm Santa Maria del Fiore s Giottovou campanilou, tedy zvonicí. A vida, rovnou za zvonicí vykukuje kupole kaple rodiny Medicejských. A ta kaple je, jak už řečeno, součástí kláštera San Lorenzo.
A ještě jeden pohled odtud, tentokrát až na protější břeh. Vypíná se na něm za řekou Arno monumentální budova florentské Státní knihovny a za ní kostel sv. Kříže.
Medicejský palác (Palazzo Medici – Ricardi)
Palác přikázal postavit pro svoji rodinu v letech 1444 až 1464 Cosimo I. Medicejský. Tedy ten, jenž si nechal pro svoje úředníky zbudovat nám už dobře známý palác Uffizi. Medicejský palác se stal vzorem vznešeného panského renesančního městského sídla. Cosimo stavbou pověřil architekta Michelozza. V přízemí si přál mít podloubí, což architekt respektoval, ale neosvědčilo se, a tak bylo později zazděno.
A tady jedna velká historická pikantnost – autorem oken Medicejského paláce je osobně Michelangelo Buonarotti...
V 17. století, po vymření rodu Medicejských, palác zakoupila rodina Riccardiových. A ta nechala provést některé stavební úpravy.
Medicejská kaple (Capelle Medicee)
Kaple je součástí kostela San Lorenzo, uchovává ostatky členů rodiny Medicejských. Je tu například hrobka rodiny Lorena, hrobka Cosima I., nazývaného Pater Patriae (Otec vlasti), Cosima II., Cosima III., Francesca I., taky Ferdinandů I. a II.. A hrobka Donatellova.
Kaple je skvostná. Má podlahu dlážděnou mramorem v barokních ornamentech. A hned nad podezdívkou je umístěno 16 erbů velkovévodských toskánských měst a šest sarkofágů členů rodu Medicejských.
Odtud lze také projít chodbou do Nové sakristie. Jsou v ní hrobky dalších členů rozvětvené rodiny Medicejských. Dekorace sakristie jsou dílem Brunelleschiho a Michelangela. Jeho prací jsou alegorie Soumraku a Svítání, Dne a Noci.
Medicejský rod
Vlivná rodina vládla Florencii od poloviny 15. století až do smrti poslední dědičky v roce 1743. Během tří set let své vlády nad městem se zasloužila i o to, že dnes můžeme obdivovat nádheru města, jeho umělecké skvosty. Rod Medicejských je uctíván dodnes. Praotcem rodu byl prý jistý Averado, chrabrý rytíř, který bojoval i ve vojsku Karla Velikého. Legenda praví, že to byl onen člověk, jehož zásluhou byl v kraji Averado přemožen mohutný obr, postrach všech venkovanů... Vojevůdce Karel Veliký propůjčil rytíři erb s červenými koulemi ve zlatém poli.
Leč k realitě
První florentský bankovní dům založil roku 1390 Giovanni Medicejský. Jeho předností bylo i to, že měl velmi dobré vztahy se Svatým stolcem v Římě. Giovannův syn Cosimo měl zpočátku trochu smůlu, nepřátelé ho na čas vyhnali z města, brzy se však dokázal vrátit a nesmírné bohatství mu pomohlo dostat se na trůn, stal se vládcem Florencie. Cosmovi potomci nepadli daleko od stromu, stali se velkými mecenáši umění, zakládali knihovny a zavedli ve Florencii tradici karnevalů.
V 16. století se Medicejští stali nejmocnějším rodem v Itálii. Bohužel, ne na dlouho. Jméno Medicejský začalo ztrácet lesk a když roku 1743 zemřela Anna Maria Ludovica, poslední z rodu Medicejských, stal se slavný rod už jenom legendou.
Možná odpověď na otázku, proč byli Medicejští tak vlivní a ovládali Florencii tolik desetiletí, je nasnadě: Byli politicky schopní, měli nesmírný majetek, který neustále rozmnožovali. Byli to především bankéři a obchodníci. A měli zásadu, která dokazuje jejich sebevědomí:
Žádná florentská rodina nesmí disponovat současně vlivem a bohatstvím. Pardon! Žádná jiná kromě Medicejských...
Získali tak ve Florencii rozhodující moc. Za jejich vlády se stala Florencie významným kulturním centrem 15. století, a svou pověst dodnes neztratila. Ovšem nic netrvá věčně, jak už víme, ani rod Medicejských nebyl navždy. Pro zajímavost: V průběhu let jejich vliv a nablýskaná moc zastínil i prostý počáteční fakt, že vlastně vůbec nejsou rodem urozeného původu. A pak vymřeli po přeslici...
Do dějin tance se zapsal Lorenzo, zvaný Il Magnifico. Kateřina Medicejská se zase stala královnou Francie. Do francouzské země za ní přijela i řada italských umělců, včetně tanečních mistrů; sama v Paříži pořádala okázalé slavnosti, spojené s tancem. Tak se díky ní ve Francii ujal nový typ dvorských slavností – ballet de cour.
Jiná Medicejská, tentokrát Marie, byla také francouzskou královnou. Ani ona nemohla žít bez tance. Florentský taneční mistr Fabritio Caroso jí věnoval tanec Nuova Regina.
Dominikánský klášter Santa Maria Novella
To, co nejvíc obdivují turisté na tomto dominikánském klášteru, jehož stavba se rodila od roku 1246 na přání mnichů Sixta da Firenze a Ristora da Campi, je jeho mramorová fasáda. Pochází ze 60. až 70. let 15. století, je dílem Leona Albertiho.
V kostele se návštěvníci zastavují nejčastěji u náhrobních desek Leonarda da Vinciho. Ale také u Vasariho pověstné Růžencové Madony a Ježíšova zázraku. Zastavení a zadumání zaslouží také bronzový oltář s freskami ze života sv. Jana Křtitele a Panny Marie ve Velké kapli.
Do další z obvodových kaplí kláštera chodí turisté obdivovat Poslední soud, Peklo i Ráj . A pro změnu v Konventu jsou zase k vidění fresky s výjevy ze Starého zákona. No, není to ve Florencii úctyhodná plejáda vynikajících artefaktů!?
Křestní kaple (Battistero)
Osmihranná stavba kaple, zasvěcená sv. Janu Křtiteli, stojí v blízkosti někdejších městských hradeb. Stavěná už na přelomu 4. a 5. století dostávala dnešní podobu v podstatě už ve stoletích 11.a 12. století! Co je na ní nejzajímavější, kromě úctyhodného věku? Především její architektura. Kaple je obložena bílými a zelenými mramorovými deskami. V interiéru skrývá hrobku uznávaného papeže Jana XXIII. A když pozdvihnete hlavu, objevíte nádherný mozaikový strop ze 13. století, jenž je dílem benátských a florentských umělců. A dívejte se pozorně, protože na jedné z fresek, datované rokem 1342, je zachycen nejstarší známý pohled na Florencii... Úžasné!
O vaši pozornost si řeknou i zdejší tři brány. Jižní zobrazuje příběhy ze života sv. Jana Křtitele a alegorie Ctností, severní s výjevy z Nového zákona zase ukazuje příběhy evangelistů a církevních otců. A východní, říká se, že nejkrásnější, s názvem Rajská brána, je mistrovským dílem o deseti obrazech. Zachycují klíčové okamžiky Starého zákona. Datuje se do let 1425 – 1452, dokonalostí provedení reliéfů se řadí mezi skvosty kovoryteckého umění.
Giottova zvonice (Campanile di Giotto)
Stojíme-li na jejím úpatí, pak nás od jedinečné vyhlídky na město z ochozu této nádherně souměrné kampanily dělí 414 schodů. Výstup na vyhlídkovou plošinu do výšky 84 metrů stojí za námahu, věřte. Byli o tom přesvědčeni už její stavitelé a architekti, v letech 1334 – 1337 na ní pracoval sám autor návrhu – uznávaný malíř, sedmdesátník (!) Giotto. Po jeho smrti stavbu dokončovali do roku 1359 Andrea Pisano (z Pisy) a Francesko Talenti. Připomeňme, že zvonice je součástí středu historické Florencie, výjimečné památky, zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO. Tak prima pokoukání!
Až sejdete zase dolů, všimněte si obdélníkových a kosodélníkových kachlí na vnějším obložení zvonice. Bylo na ně použito několik druhů mramoru, svezených téměř z celé Itálie. Sochy ve výklencích nad podezdívkou – Proroci, jsou z dílny Donatella. Originály byly sneseny a umístěny do blízkého Muzea Dómu (Museo del´Opera dell Duomo). Celá zvonice ještě patří gotice, ale jak se shodují průvodci, „patří už i ohlašující se renesanci“.
Chrám Panny Marie Květné (Duomo Santa Maria del Fiore)
U této florenstké katedrály se zastavte alespoň na chvilku. I proto, že je pojmenována vlastně podle lilie v městském znaku Florencie – města květin. A také proto, že se ocitáme u čtvrtého největšího křesťanského chrámu na světě. Na délku měří zvnějšku 169 m, zvnitřku 153 m. Jeho stavba byla zahájena už v roce 1296.
Krom toho ukrývá zbytky starokřesťanského kostela Santa Repareata, který byl zbořen při stavbě mladšího chrámu.
Náměstí Signorie (Piazza Signoria)
Říká se, že tohle florentské je to jedno z nejpůvabnějších náměstí v celé Itálii! Už od 13. století. Jeho dominantou je komplex Starého paláce. Jak vznikl? Architekt Arnolf di Cambie se patrně nechal unést prostorem, vzniklým po zbouraných domech. A navrhl Starý palác jako velký kompaktní blok, ve třech poschodích, zakončený cimbuřím. Fasáda má lunety s freskami dvaceti městských znaků.
A zase David… Čelní straně paláce opět vévodí toto jedno z nejznámějších Michelangelových děl. A i když jde o kopii, nedá se říct, že by mu to ubíralo na kráse.
Kostel sv. Vavřince (San Lorenzo)
I on je jednou ze zajímavostí Florencie. A kde je to „ nej“? Kostel San Lorenzo je nejstarším florentským kostelem. Byl vysvěcen sv. Ambrožem roku 393 a později, to bylo v 11. století, byl přestavěn v románském slohu. V zadní části kostela jsou náhrobky rodu Medicejských.
Florencie současnosti
V květinovém městě žije 465 000 obyvatel. A turistů, kteří si rok co rok chtějí Florencii a její historické památky prohlédnout, přijede více než 6 miliónů! Pro návštěvníky je tu příjemně a milo, vracejí se tu rádi o několik století zpět, do dávných dob, kdy se stejnými ulicemi jako dnes oni procházeli Medicejští, velikáni Michelangelo, Leonardo da Vinci... Jak fascinující pocit, jaká shoda... Ačkoliv, oni tudy chodili a přemýšleli o svých obrazech, sochách, básních, stavbách, zatímco dnešní turisté si už vše hotové prohlížejí s úžasem v duši a s kornoutem vynikající zmrzliny v ruce...
oblast: Florencie
ubytování / program: LA FORTEZZA (centrum)
strava: Snídaně
od 2.3. do 4.3. 2012
oblast: Florencie
ubytování / program: LA FORTEZZA (centrum)
strava: Snídaně
od 11.5. do 13.5. 2012
