Římské legendy

Nejznámější legenda o vzniku Říma je z pera římského historika zvaného Varro a začíná dnem 21. dubna roku 753 př. n. l. Přesně v tento den byl totiž položen základní kámen města. Vzápětí na to dostalo jméno po jednom ze dvou synů krále Amuliuse, kteří soupeřili o to, kterého z nich jméno pozdější slavné město Řím ponese.

Alespoň takto ve stručnosti, protože k Římu ta legenda patří: Říká, že žili byli dva bratři jmény Remus a Romulus. Prý je odkojila vlčice svým mlékem. A když bratři vyrostli, přišli k jednomu pahorku a začali se hádat, kdo tam postaví svoje město. Tak se domluvili, že kdo uvidí na nebi nejvíce supů, tak začne stavět. Remus podle pověsti spatřil supů šest, v zápětí ale uviděl Romulus na nebi dvojnásobek. Tak vyhrál – 12 je přece víc než šest. Jenže sotva Romulus začal kopat kolem jednoho z kopců jámy pro budoucí hradby velkého města Říma, Remus to nevydržel a začal se posmívat. Romula to rozčílilo, Remuse v šarvátce zabil. Základy Říma jsou tak na věky krvavé – ale kterého z velkých měst světa asi ne? Později podle legendy Romulus město Řím dobudoval, na všech sedmi sousedních pahorcích.

Legenda o založení Říma bratry Romulem a Remem je vlastně krutou storry, drsným příběhem bratrovraždy. V roce 753 př.n.l., kdy se Romulus stal oficiálně prvním vládcem města, se začal psát letopočet Říma, tento rok byl jakýmsi rokem nula v jeho letopočtu. Současně se malé osady na březích řeky Tibery spojily v jeden celek, vzniklo tedy už tehdy velké město Řím.

Důležitým datem italských novodobých dějin je pak rok 1870: tehdy se Řím stal hlavním městem sjednocené Itálie.

Romulus, byť patřičně pyšný sám na sebe, nemohl tušit, že se z jeho města v průběhu staletí stane centrum rázně vzkvétající Římské říše, později pak celé Itálie. Řím a jeho obyvatelé zažili středověk, renesanci, baroko a období takzvaného sjednocení.

Za více než 2700 let své existence se Věčné město muselo vyrovnat s mnoha úpadky a pády, po nichž ovšem, jak už to bývá, následovaly zase vzestupy. To všechno vyčte vnímavý návštěvník města ve zdech jeho chrámů, na prostranstvích kolem fontán a kašen, i v ulicích, které nešetří dynamikou života.